40 odběrů krve

 Už jsem se dlouho nechlubila... :-) 

Zlatá medaile

Slavnostní oceňování dárců krve

 Mám medaili - stříbrnou 😊

Jsem bronzová...

Vykrvená :-)

 Dneska jsem poprosila sestřičku, aby mi udělala foto. Prý "kdy to bude na fejsbůku?" :-)

Už je doma, krasavec...

Mám dneska děsnou radost. Sice jsem na něj dlouho čekala, ale už ho konečně máááám. 

Takže od teď přijímáme návštěvy na kávu.

Vlastní bižu

Tak jsem si v týdnu zašla do obchodu s korálkama, nakoupila pár drobností a doma jsem popustila uzdu své kreativitě. Vím, že se dělávají hezčí, ale na první pokus to myslím není špatné. Mám radost a to je hlavní. ;-)

Letní deštík

Po dlouhé době jsem dnes zažila takový ten pravý osvěžující letní deštík. Když jsem dnes šla odpoledne do obchodu, tak ještě dešti nic nenasvědčovalo. Proto jsem si při odchodu z baráku ani nebrala deštník. Když jsem ale vycházela z obchodu, tak už krásně hustě pršelo, ale deštník mi nechyběl. Zmoknout bylo velice příjemné. 

Tohle jsou fotky dlouho po deštíku. Foceno v 19 hodin:

Odměna za miminko
Pořád jsem jen okukovala výlohy, ale nic konkrétního jsem si nevybrala. Až dnes jsme se prostě rozhodli, že prošmejdíme zlatnictví ve městě.
Takže tahle krása je ještě Standův dárek pro mě za Oliverka:

Šťastné a veselé přátelé
Ať jsou Vaše dny v tom novém roce naplněny láskou, radostí a štěstím.

Konec jednoho šestinedělí.
Tak máme šest neděl za sebou - hip hip hurááá. Náročné to období. Hlavně ten začátek. Já bych ty hormony normálně zrušila a byl by klid. Jak pro maminku, tak pro dětátko. :-) No ne?
Dnes ráno jsem si s hrůzou uvědomila, jak ten čas letí a že už příští týden jsou Vánoce. Dopoledne jsme byli s Oliverem u paní doktorky v poradně (mimochodem 4070 gramů, 53 cm) a po cestě domů jsem si oblítala obchody a nakoupila dárky. Domů jsem přišla jak Ježíšek - obtěžkána taškama. Ještě pár drobností chybí, ale to už zvládnu.
Konečně jsem taky vyhrabala nějaké ty vánoční ozdoby, takže jsem pomalu začala zdobit vánočně i byt.

Mám ráda tento předvánoční čas. Hlavně ty chvíle, kdy něco doma dělám, třeba žehlím nebo vařím, poslouchám u toho rádio a hrají takové ty staré vánoční písničky. Třeba od Queen, Wham nebo Mariah Carey. Takové ty, které vás nikdy neomrzí a hrají se každý rok.

Po třech týdnech...

Už se necítím tak nemotorná, můžu si v pohodě sednout, umím psát na klávesnici jednou rukou ( v druhé držím dítě), zvládnu toho přes den o něco víc a hlavně - hormony se trochu zklidnily. Teď už brečím jenom dojetím nad naším zlatíčkem a u romantických filmů.

Přece jen se mi podařilo ještě vyfotit kytičku od táty:

Den 234.

Vysněné.
Tyhle botičky se mi moooc líbí. Sice bych brala spíš menší podpatek, ale jsou krááásný.
Sbírám a stříhám obrázky pěkných botiček a chystám se, že si z nich jednou udělám nějakou hezkou koláž. Jen jaksi na to pořád nemám ten čas.

Den 229.

Asi jsem to přechodila.
Dneska žádná fotka bohužel nebude. Nějak nebyla nálada, čas... Zase se mi vrátila ta bolest v krku. Navíc ještě rýma. Ach jo.

Den 228.

Zmenšený.
Dneska jsem si byla vyzvednout prstýnek. Musela jsem si ho nechat zmenšit, nerada bych ho ztratila...

Den 225.

Ostříhaná.
Pro všechny, kdo mě neviděli ostříhanou. :-) V práci si toho nikdo nevšiml - zas taková změna to asi není. :-))))

Den 222.

Piju si a popíjám.
Překvapivě mi Vincentka chutná :-)

Den 220.

Bacil v krku.
Cucám tyto pastilky, snad pomůžou.

Den 214.

5ti hvězdičkový
Tohoto krasavce dostal Standa od sousedky z ulice, když ji pomohl s nainstalováním tiskárny. Zatím nám stojí jako ozdoba kuchyně na skříni. My tohle moc nepijem, takže tam bude asi dlouho stát. :-)

Den 213.

Doplnění lékárničky.

Den 208.

Dvojčata do knihovny.
Dneska v knihovně jsem byla překvapená, když mi paní knihovnice dala druhou kartičku. Prý měla v počítači požadavek na novou kartičku. Prý jestli jsem někdy třeba kartičku neztratila... Říkám, že ne. Přesto mi ji paní podala se slovy, že teď už teda můžu jednu ztratit...