Tak už je to tady. Chodíme. Už asi týden, ale den ode dne to zdokonaluje. Na jednu stranu se děsím, co mě čeká. Na druhou stranu je super se dívat, jak za mnou všude chodí. Dneska jsem ho postavila v koupelně ke dveřím, tak ať na něj vidím, zatímco jsem si umývala ruce a on se prostě otočil a přišel za mnou. S takovým tím rošťáckým výrazem v tváři a radostí, že si může sám dojít kam zrovna potřebuje. :-) Úžasné.
0 komentářů:
Přidat komentář